Sraz vozů Škoda 110 R v autokempu Rozkoš u Náchoda ke 40. výročí zahájení výroby tohoto nesmrtelného vozu - aneb Kvasiny 2010 K tomu, proč z celého našeho týmu jsem nakonec dorazil do Kvasin nakonec já sám s mojí drahou polovičkou Vendulkou se snad ani již nebudu vyjadřovat. Snad jen použiji jednu frázi : „Sliby – chyby“. Ale nyní již k naší cestě na sraz vozů škoda 110 R, který jak se později ukázalo zcela bravurně zorganizoval Martin Šulc a jeho tým. Samozřejmě jsem ani chvíli nepřemýšlel o tom, že na tento sraz pojedu jinak než s erkem. V úvahu připadali pouze dva vozy a to škoda 110r r.v. 1980 s pohonem LPG a Škoda 110R r.v. 1973 ve vizuální úpravě alá škoda 200 RS, kterou používám na takové to „domácí závodění“. Z ekonomických důvodů jednoznačně padla volba na první vůz s pohonem LPG. Přípravy začali asi 14 dní před odjezdem opravami a úpravami erka. Mimo jiné byly vyměněny rozvody, řemenice kliky, která byla prasklá a část vylomená uvnitř bloku motoru, vyměnily se původní originální sedačky za sedačky z vozu Hyundai Coupé pro větší pohodlí posádky na dlouhé trase, namontovalo se autorádio s anténou a reproduktory, opravila se špatná elektroinstalace, vyměnilo se z. čelo a z. nárazník, které byly trošku zdeformované od kolize při slalomu na sněhu, nově se přestříkal pravý z. blatník, z. kapota a z čelo a mnoho dalších oprav a úprav. Vše klapalo jak na drátkách a v den odjezdu jsme s Vendy začali ukládat do erka náhradních díly, nářadí a ostatní věci na přežití 4 dní v divočině. Seznam byl celkem obsáhlý a proto jsme vyrazili oproti původnímu plánu s asi dvouhodinovým zpožděním. Samotného mě překvapilo co všechno se do erka vejde. Ve středu dne 25. srpna kolem poledne jsme vyrazili na cestu. Cestou jsme měli naplánováno několik zastávek v Plzni a v Praze. Při druhé zastávce v Praze v podzemních garážích jednoho obchoďáku jsme zjistili, že pod kufrem erka je louže benzínu a pod motorem loužička fridexu. Benzín mě moc netrápil a únik fridexu ze spoje v chladiči nebyl tak drastický, aby se s tím nedalo v klidu dojet. Prahu jsme opouštěli kolem 18té hodiny. Cesta Prahou byla celkem oříškem, neboť GPS navigace nás protáhla „nejkratší“ trasou přes centrum na opačný konec Prahy, tedy ze Zličína do Hrdlořez, kde jsme se pak napojili konečně na výpadovku na Hradec Králové a následně na dálnici D11. Na 30 kilometru D11 ve směru od Prahy se začala prudce zvyšovat teplota motoru až na nesympatických 100°C. Nebylo zbytí a musel jsem zastavit na dálnici v odstavném pruhu. Na vině byl ulítlý klínový řemen z ventilátoru chladiče. Po chvilce hledání v autě jsem objevil náhradní řemen, který ale byl již na konci své životnosti, což se potvrdilo o 5 km dále, kdy jsme ztratili i tento náhradní řemen. Nechali jsme tedy erko trochu vychladnout a dojeli jsme k asi 800 metrů vzdálené čerpací stanici, kde samozřejmě žádné klínové řemeny neměli. Nejprve jsem se pokoušel nahradit řemen gumovými popruhy „pavouky“, ale nešlo to. Buďto spadávali, nebo zase praskali. Obsluha ale byla natolik ochotná, že nám poskytla několik tel. čísel na různé opraváře a odtahovky v okolí. S odtahem jsem se ale nechtěl moc smířit, protože do cíle naší cesty tedy do Police nad Metují, kde jsme měli domluvené ubytování to bylo ještě asi 135 km a to bych se nedoplatil. Pokoušel jsem se tedy obvolávat celorepublikové asistenční služby jako ABA a Global asistence, ale nikdo řemen neměl a nabízeli pouze odtah. Jeden maník z Hradce Králové, který měl na vizitce nonstop služby motoristům mi nabídl, že by mi řemen přivezl, ale za cestu by chtěl 2700,- Kč. Nakonec mi nějaký místní chlapík s odtahovou poradil, že cca za 6 km po sjezdu z dálnice na Jičín jsou dvě čerpací stanice, kde by řemeny mohli mít. Když jsme dojeli k první, která byla na oploceném pozemku nějaké firmy za zavřenými železnými vraty, tak jsem si už říkal, že pojedem hledat tu druhou, ale najednou se vrata začala sama otvírat. Vjeli jsme tedy dovnitř a zkoušeli jsme někoho najít leč marně. Během hledání živé duše v areálu se za námi vrata zase zavřela a ven už nás nechtěla pustit. Začal jsem už přemýšlet o noclehu v areálu firmy, když po několika minutách jsem zaslechl jak na nás někdo z areálu volá. Nebyl nikde vidět, ale když jsem na něj také zavolal, tak se vata začala zase otvírat. S úlevou jsme vyjeli ven a dorazili jsme k další čerpačce. Zde se na nás částečně usmálo štěstí, protože zde měli dva druhy klínových řemenů. Bohužel ten nejdelší co měli byl o 5 cm kratší, než jsem potřeboval. I tak po větší úpravě řemenice se mi podařilo tento řemen nasadit. Jen jsem se modlil, abych neztratil řemenici na větráku, protože jinou jsem sebou neměl. I s tímto rizikem jsem vyrazil na další cestu a protože dalších 20 km všechno fungovalo, odvážil jsem se vrátit na dálnici D11. Řemen držel ještě asi dalších 35 km, než prasknul. Opatrnou jízdou, která zahrnovala erko rozjet, chcípnout motor a dojet setrvačností co nejdále a zase rozjet, jsme dojeli až na konec dálnice D11 u Hradce Králové. Pokračovali jsme tedy opatrnou jízdou viz výše, prokládanou cca 10-ti až 15-ti minutovými přestávkami na vychlazení motoru do Hradce Králové, kde jsem se znovu pokoušel volat toho maníka co mi nabízel, že mi z Hradce řemen přiveze, že bych si jej u něj vyzvedl, ale maník už mi telefon nezvedal. Nezbývalo nám tedy nic jiného, než stejným stylem pokračovat až do cíle naší cesty do Police nad Metují. Při jedné chladící přestávce před Náchodem na parkovišti před nějakým motorestem, což bylo již tak v 02:15 hodin ráno, na nás vyběhl majitel motorestu v trenýrkách, ať prý okamžitě odjedem, že je to parkoviště pouze pro hosty motelu. Vysvětlil jsem mu naši situaci, že musíme tak 10 minut počkat, až nám motor trochu vychladne a poté, že budeme pokračovat v cestě, ale moteliér v nás zřejmě viděl zlé mafiány a vůbec se mu to nelíbilo. Celou dobu co jsme museli počkat, až motor zchladne stál opodál a neverbálně dával najevo, že bychom měli ihned vypadnout z jeho parkoviště. Pokračovali jsme tedy dál a jako u každé čerpačky kterou jsme cestou potkali, jsme se zastavili s dotazem, zda nemají klínové řemeny, nebo alespoň silonky, jsme se zastavili u Benziny v Náchodě. Zde sice neměli nic z toho co jsem potřeboval, ale seděl zde u kávy chlapík kolem 25 let a nabídl se mi, že zajede domů a podívá se jestli by doma nějaký vhodný řemen neměl. Vzal mě tedy k sobě do auta odvezl mě k sobě do dílny u bytovky, která byla ve vesnici asi 12 km od Náchoda, zde přede mě hodil na zem asi 30 starších klínových řemenů s tím, abych si vybral. Vybral jsem si tedy 2, které sice nebyly úplně správné, ale jeden se po nasazení tvářil, že by to mohl chvilku vydržet. Chlapíkovi jsem samozřejmě velice poděkoval a nabízel jsem mu peníze, které ale odmítl. Cestou jeho autem jsme dobře pokecali a zjistil jsem, že jeho rodiče mívali když byl malej taky oranžové erko. Nicméně cesta s tímto řemenem trvala asi jenom 3 km a řemen byl pryč ještě než jsme vyjeli z Náchoda. Nezbývalo tedy než opět opatrnou jízdou dojet až do Police na Metují, kam jsme dorazili ve čtvrtek v 03:30 hodin. Po krátkém spánku jsem ve čtvrtek ráno odjel do centra Police nad Metují a měl jsem štěstí, neboť zde byla prodejna VK ložiska, kde měli snad všechny klínové řemeny. Bohužel při výměně klínového řemenu za nový jsem zjistil další závadu a tou byla prasklá řemenice na klikovém hřídeli motoru a vymačkání drážky na pero v této řemenici z původní šířky 4mm na 25 mm. Jezdit se s tím sice po přenastavení předstihu dalo, ale z cesty domů jsem měl hrůzu. Naštěstí nám v prodejně s klínovými řemeny poradily v okolí nějaké opraváře a autovrakoviště. Jelikož jsem měl obavy, že díky prasklé a uvolněné řemenici klínový řemen znovu ztratíme začal jsem vymýšlet jak tomu zabránit. V tu chvíli se blýskla svým geniálním nápadem Vendulka, která navrhla spojit držák ventilátoru a z. čelo auta drátem, který bude provlečen uprostřed klínového řemene, aby v případě spadnutí řemene, nám tento zůstal viset na drátu. Trošku jsem se styděl, že jsem na to nepřišel dřív než Vendy, ale nápad to byl výbornej, to musím uznat. U autoopraven jsme neuspěli a na vrakovišti taky ne. V obci Jetřichov jsem ale narazil na pneuservis, kde opět byli velice ochotní lidé a jeden si vzal své auto a jel shánět novou řemenici. Za 30 minut přijel i s řemenicí, kterou mi všichni zaměstnanci pneuservisu pomohli nezištně vyměnit a následně i utěsnit, když z ní začal při prvním natočení motoru téct olej. Chlapík co mi řemenici přivezl zase odjel, že zkusí sehnat další řemenici, abych měl rezervní na cestu. Asi za hodku přijel s informací, že sehnal ještě 4 řemenice. Pracovníky pneuservisu, kteří ode mě nechtěli žádné peníze jsem alespoň dodatečně druhý den obdaroval tekutým kolkem z Božkova. Pátek proběhl zcela bezstarostně, jezdili jsme po výletech a konečně si užívali naši „dovolenou“. V sobotu ráno jsme vyrazili s erkem do autokempu Rozkoš u České Skalice, kde po vystání asi hodinové fronty v dešti jsme se úspěšně zaregistrovali na sraz s číslem 97. V kempu byly asi 2 stovky většinou upravených erek a byla to opravdu velkolepá podívaná, kterou kazilo jen trochu deštivé počasí. V kempu jsem zakoupil novou náhradní řemenici, novou gumu př. okna a 2 ks těsnících sametek k oknům ve dveřích. Asi po 2 hodinách v kempu jsme se začali seřazovat na spanilou jízdu na Náměstí v Náchodě, kde měl proběhnout rekord k zápisu do Guinessovy knihy rekordů a to největší počet aut stejné značky a typu na jednom místě, kam nás nakonec dorazilo 172 vozů. Cestou do Náchoda byl vytvořen další rekord a to počet vozů jedné značky a jednoho typu v koloně, kdy se podařilo udělat kolonu v počtu 171 vozů. Kolona samozřejmě měla svá pravidla a to vzdálenost mezi vozy nesměla být více jak 20 m a v koloně se musel projet úsek minimálně 2 km, což nám pomohli zajistit místní policisté a pořadatelé. Během této cesty jsem zjistil, že máme poněkud nepravidelný chod motoru na volnoběh. V Náchodě jsme zjistili, že jedeme pouze na 2 válce. Závadu se nepodařilo na místě odstranit, ani po poskytnutí jiných zapalovacích svíček, které nám poskytl jeden z majitelů erek, ze srazu. Závada byla odstraněna až po příjezdu domů, kdy na vině byl ztracený hlavní vzdušník v karburátoru. Po přestávce na oběd v Náchodě se startovalo z rampy na orientační soutěž jejíž cíl bylo zaměstnanecké parkoviště před závodem Škoda auto v Kvasinkách. Po drobném vypadnutí z přejezdového itineráře jsme podle navigace dorazili do cíle závodu. Cestou jsme natočili pár krátkých zajímavých videí něco málo fotek. V Kvasinách byla pořadateli všechna erka stavěna na parkoviště tak, aby vytvořila při leteckém pohledu nápis 40 let vozů škoda 110 R coupé Kvasiny 2010 což se podařilo a tím jsme udělali další rekord. Nad tímto nápisem z erek pak všichni přítomní vytvořili z lidských těl (kterých se zde sešlo 500) starý znak škoda auto, čímž jsme docílili dalšího rekordu. Vše bylo vyfotografováno speciálně pro tuto akci pronajatým letadlem a sraz byl ukončen předáním pamětních listů s fotografií svého erka na rampě v Náchodě. Byl to prostě naprosto skvělý sraz na nějž budu určitě dlouho vzpomínat. V neděli dopoledne jsme pak s naším erkem vyrazili k domovu a až na drobnou závadu na D11 u Černého mostu v Praze, kdy nám upadl výfuk tím způsobem, že popraskaly sváry u příruby, jsme dojeli bez problémů až domů. V autě byl sice bez výfuku o trochu větší hluk než obvykle, zejména jízda po dálnici byla velkým akustickým zážitkem, ale ani toto nám nedokázalo zkazit dobrý pocit z naší „dovolené v Kvasinách.“ Jako bonusová tečka na závěr: Při vybalování věcí z auta po příjezdu domů jsem v kufru auta našel nový náhradní klínový řemen od ventilátoru o kterém jsem nevěděl, že jej sebou vezu. :-))))) Dne: 03.09.2010 Autor: Pája