Jak jsme vezli Pepanovi dárek k narozeninám - listopad 2008. 

Vzhledem k tomu, že můj mitfára Pepan je zasloužilí trabanťák, v dávných dobách dokonce jezdil jako mitfára 
v jednom soutěžním trabantu, vymyslel Nováček, že mu k narozeninám pořídíme nějakého trabanta, abychom mu zlepšili 
náladu v jeho nelehké životní situaci. Sehnat Trabanta si vzal za svůj úkol Nováček, po několika prohlédnutých 
trabantech, které byly na prodej a které při svých cestách Evropou potkal nakonec vybral trabiho z Horšovského Týna, 
který patřil jeho kolegovi z práce. Jednalo se o sedan dle TP r.v. 1967 s výměnou karoserie (tedy kompletního auta) 
za typ z konce výroby tohoto vozítka s 12V el. instalací, samonavíjecími pásy a opěrkami hlavy. Byl to vcelku zachovalý 
kousek s velmi nápaditým několikabarevným lakováním. Základní barvou byla bílá, přední maska, př. nárazník a sloupky 
střechy byly pomalovány originálním maskovacím zbarvením vojenské techniky v kombinaci barev hnědá, zelená a černá. 
Rovněž rámy dveří, zahrádka na střeše, zpětná zrcátka a kryt pravého př. světla byly barevně vyvedeny do tohoto 
maskování. Interiér poměrně zachovalý, vlaštovka(rám pro uchycení motoru, převodovky a př. nápravy) OK. 
K trabantu jsme dostali ještě fůru ND, které jsme naskládali jak do trabanta tak do Nováčkovo doprovodného vozidla 
Škoda Favorit.  Když jsme byli připraveni, tak jsme ještě zkontrolovali stav nádrže s benzínem, kde bylo asi 
3,5 l benzínu a vyrazili jsme na cestu asi 40 km na Zámeček Jindřichovice za Pepanem. Já jsem řídil trabiho,a se mnou 
jel ještě náš admin Zetka. Po několika asi 8 km se dostavili první problémy s trabim a to, že začal vynechávat, 
poškubávat, až se po dalších asi 6 km úplně zastavil. Samozřejmě, že před námi jedoucí doprovodné vozidlo Škoda 
Favorit, ve kterém byly Nováček a Lenka toto ani nezaregistrovalo a pokračovalo dále v cestě. Dali jsme se tedy do 
diagnostiky závady a společným úsilím jsme ji hned odhalili. Byl zanesený uzavírací ventil z nádrže a motoru se 
nedostávalo benzínu. Provizorně jsme kohout profoukli přes hadičku od karburátoru a auto zase naskočilo. 
Mezi tím se pro nás vrátilo naše doprovodné vozidlo s Pepou a Lenkou (pozdě, ale přeci si všimli, že u naší kolony 
vozidel chybí 50% kolony).Poté jsme pokračovali dále asi 400 metrů, kdy se kohout ucpal znovu a trabi se znovu zastavil. 
Bylo jasné, že bez vymontování a vyčištění kohoutu i nádrže daleko nedojedeme, leč na silnici bez veškerého nářadí se 
nám do toho moc nechtělo. Nechali jsme se tedy potupně zapřáhnout na lano za Nováčkovo Favorita a trabiho jsme 
dotáhli až do Jindřichovic. Po příjezdu, když Pepan viděl, že mu na laně přivážíme cosi nepojízdného, mistrně předstíral 
radost s našeho dárku. Po té co jsme jej seznámili se závadou, pro kterou je trabi neschopen vlastního pohonu a na místě 
ji ihned odstranili, už byla radost nepředstíraná (alespoň doufám). Následovala trošku zpožděná gratulace oslavenci, 
který měl narozeniny již v lednu a dárek dostal v listopadu a první zkušební jízda po areálu zámečku v Jindřichovicích 
za němého úžasu všech přítomných včetně pí baronky. Z jejich výrazu bylo možné vyčíst, že nechápou, jak se něco 
takového může samovolně pohybovat a ještě přitom vytvářet takový smrad. Po ukončení zkušební jízdy nás Pepan uvítal 
ve svém novém provizorním bungalovu a předal mi svoji videokameru se záznamy z Běšinských srazů, které jsme měli 
v plánu digitalizovat, za pomoci mého kamaráda a společně s dalšími záznamy vytvořit naše první teamové DVD. 
Po té jsme s Pepanem rozloučili a vyrazili k domovu.


Dne:      17.12.2008
Autor:   Pája